Hora Hermon - vysoká hora
Odkazy
Street View
Obrázky
Videa
Mount Hermon
Mapa
Informace ze slovníku
[= ,svaté', nedotknutelné pohoří], nejjižnější a nejvyšší [asi 2770-2860 m] pásmo Antilibanonu, které kdysi tvořilo sev. hranici Amorejské říše krále *Oga [Dt 3,8 ; Dt 4,48 ; Joz 12,1 ], později sev. hranici říše Izraelské [1Pa 5,23 ]. Pod Hermonem byla hraniční svatyně Dan [Nu 34,3 nn; Joz 15,1 n; Sd 20,1 ]. Feničané nazývali H. Sarionem nebo Sirionem [Dt 3,9 ; Ž 29,6 ], Amorejští jí říkali Sanir [Ez 27,5 ]. Ve SZ je jednou též pojmenování Sión (není-li to chybné čtení za Sirion, [Dt 4,48 ]), jindy Balhermon [Sd 3,3 ; 1Pa 5,23 ], snad proto, že tam byl uctíván Bál, jak nasvědčují ruiny svatyně božstva slunce na jednom z jeho vrcholů [Kasr 'antar]. Podle zasněženého vrcholu [v zimě nad 1000 m je H. trvale pokryt sněhem; v září z bílé sněhové čepice zůstávají jen bílá místa] utvořena jsou nynější jména Džebel eš-šeik [praděd] a Džebel el teldž [sněžník]. H. je složen z vápence, prolnutého žilami čedičovými sopečného původu.
Mohutné vrstvy sněhu napájejí mnohé řeky a říčky, z nichž nejdůležitější pro bibl. zeměpis je Jordán, jehož jeden ze tří pramenů vyvěrá ze záp. úpatí H-u ve výši 520 m nad mořem Středozemním. Chladné vrstvy vzduchové, táhnoucí z H-u na Palestinu, způsobují často vlhké srážky. Proto žalmisté opěvují H. jako původce vláhy a rosy [Ž 42,7 ; 89,13; 133,3]; sr. [Pís 4,8 ]. Na svazích H-u až do výše 1400 m se daří víno; ve vyšších polohách roste divoký mandlovník s jedlými plody. Nádherné jedle a sosny byly známy na H. už v době Ezechielově [Ez 27,5 ]. Ze zvěře zde žijí lišky, vlci, řídce medvědi a leopardi. Vyhlídka odtud poskytuje pohled na Libanon, Damašek, Týr, Karmél, hory Galilejské a jezero Tiberiadské. Některé z osamělých úpatí Hermonu bylo prý jevištěm proměnění Páně [Mk 9,2 ].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Hermon
a peak, the eastern prolongation of the Anti-Lebanon range, reaching to the height of about 9,200 feet above the Mediterranean. It marks the north boundary of Palestine [(Deut 3:8 ; 4:48; Josh 11:3; 11:17; 13:11; 12:1), and is seen from a great distance. It is about 40 miles north of the Sea of Galilee. It is called "the Hermonites" (Ps 42:6) because it has more than one summit. The Sidonians called it Sirion, and the Amorites Shenir (Deut 3:9 ; Cant 4:8). It is also called Baal-hermon (Judg 3:3; 1Chr 5:23) and Sion (Deut 4:48 ). There is every probability that one of its three summits was the scene of the transfiguration (q.v.). The "dew of Hermon" is referred to (Ps 89:12). Its modern name is Jebel-esh-Sheikh, "the chief mountain." It is one of the most conspicuous mountains in Palestine or Syria. "In whatever part of Palestine the Israelite turned his eye northward, Hermon was there, terminating the view. From the plain along the coast, from the Jordan valley, from the heights of Moab and Gilead, from the plateau of Bashan, the pale, blue, snow-capped cone forms the one feature in the northern horizon."
Our Lord and his disciples climbed this "high mountain apart" one day, and remained on its summit all night, "weary after their long and toilsome ascent." During the night "he was transfigured before them; and his face did shine as the sun." The next day they descended to Caesarea Philippi.
EBD - Easton's Bible Dictionary