Sde Boker (hebrejsky: שְׂדֵה בּוֹקֵר, lit. Pole pro pastvu) je kibuc v Negevské poušti v jižním Izraeli. Nejlépe známý jako domov prvního izraelského premiéra Davida Ben-Guriona, spadá pod jurisdikci regionální rady Ramat HaNegev. V roce 2019 zde žilo 479 obyvatel. Velká zemědělská farma nebo malá vesnice zde existovala v raném islámském období, od konce 7. století do počátku 9. století.[2] Existují pozůstatky desítek staveb, včetně mešity, poblíž které byly nalezeny stovky arabských nápisů.[2] Moderní kibuc byl založen 15. května 1952 bývalými vojáky, včetně Yehoshua Cohena, který v roce 1948 zavraždil vyslance OSN Folke Bernadotte a André Sérot. V roce 1953 premiér David Ben-Gurion odstoupil z úřadu a přestěhoval se do kibucu. Přestože se v roce 1955 vrátil do politiky, nadále žil v kibucu až do své smrti v roce 1973, kdy byl pohřben poblíž v Midreshet Ben-Gurion spolu se svou manželkou Paulou Ben-Gurion. Ben-Gurion se přestěhoval do kibucu inspirován svou vizí kultivace Negevské pouště a budování okolních měst, jako je Yeruham a Dimona. Věřil, že se Negev nakonec stane domovem mnoha Židů, kteří se přestěhují do Izraele, a cítil, že Sde Boker je průkopníkem a příkladem toho, co by mělo následovat. Jeho dům byl později přeměněn na muzeum. Ve svých oficiálních spisech Ben-Gurion často uvažoval o svém úsilí o omlazení Negevu:

Poušť nám poskytuje nejlepší příležitost začít znovu. To je zásadní prvek naší renesance v Izraeli. Neboť právě v ovládnutí přírody se člověk učí ovládat sám sebe. V tomto smyslu, praktičtějším než mystickém, definuji naše vykoupení na této zemi. Izrael musí nadále kultivovat svou národnost a reprezentovat židovský národ, aniž by se vzdal své slavné minulosti. Musí si zasloužit toto – což není malý úkol – právo, které lze získat pouze v poušti. Když jsem se dnes podíval z okna a uviděl přede mnou stát strom, ten pohled ve mně probudil větší smysl pro krásu a osobní uspokojení než všechny lesy, které jsem ve Švýcarsku a Skandinávii prošel. Neboť jsme na tomto místě zasadili každý strom a za cenu mnoha úsilí jsme je zalévali vodou, kterou jsme poskytli. Proč matka tak miluje své děti? Protože jsou jejím výtvorem. Proč cítí Žid spřízněnost s Izraelem? Protože tady se musí ještě všechno stihnout. Záleží pouze na něm, zda se tohoto privilegovaného aktu stvoření zúčastní. Stromy v Sde Boker ke mně mluví jinak než stromy zasazené jinde. Nejen proto, že jsem se podílel na jejich výsadbě a na jejich údržbě, ale také proto, že jsou darem člověka přírodě a darem Židů kompostu jejich kultury. Wikipedie