[=? svaz, jednota, spolek].

1.  Starodávné město palestinské Kariat Arbe [Gn 35,27 n], ležící 39 km j od Jerusalema na horách judských [Joz 15,54 ] v úrodné rovince při vchodu do širokého údolí [Gn 37,14 ]. Město samo leží ve výšce 927 m nad mořem. Podle [Sd 1,10 ; Nu 13,23 ] zde v nejstarších do­bách [město je o sedm let starší než egyptské Tanis (Soan)]; jeho stáří lze sledovati až do r. 1680 př. Kr., kdy tu snad byli usazeni Iz­raelci kolem hlavní svatyně Hyksů] sídlili Enakité Achiman, Sesai a Talmai. Podle jejich otce Arbe [Joz 15,13 ; Joz 21,11 ], nejmocnějšího z nich, dostalo město jméno. Podle [Gn 23,2 n; 25,10; 49,32; Nu 13,29 - Nu 13,30 ] byli praobyvateli H-u nikoli Enakité, nýbrž Hetité. Ovšem, pro pisatele těchto míst Hetité znamenali patrně totéž, co Kananejci [Ez 16,3 ; Ez 16,45 ; Joz 1,4 ]. Jméno H. může též znamenati »město Habirů« [Hebreů *Heber] nebo býti odvozeno od hebr. 'arba' = čtyři [totiž cesty, tedy křižo­vatka]. Od pradávna zde byla křižovatka ob­chodních cest z Gázy do vnitrozemí, z Egypta přes Bersabé a od Rudého moře k severu. Jiní překládají Kariatarbe jako Čtyřměstí, ale tyto překlady nic nevykládají a ani gramaticky nevyhovují.

V dějinách Izraele vystupuje H. do popředí nejprve za Abrahama. Ještě dnes se zde uka­zují posvátné duby v Mamre [Gn 18,1 nn]. Podle staré stradice zde byl také posvátný pramen. Nad jeskyní Machpelah, v níž od­počívá prach Sáry, Abrahamův, Izákův, Já­kobův, Rebeky a Líe, byla vztyčena mešita El Haram [Gn 23,9 ; Gn 23,11 ; Gn 23,17 ; Gn 23,19 ; Gn 25,9 ; Gn 49,30 n; 50,13]. Podle pověsti dala císařovna Helena postaviti nad jeskyní Machpelah křesťanskou basiliku, mohamedáni pak nad troskami basi­liky mešitu. Ale vstup do jeskyně je i mohamedánům zakázán. Mešita je obehnána zdí 60 x 34 x 18 m.

Podle [Joz 10,3 ; Joz 10,36 ; Joz 11,21 n] porazil Jozue kananejského krále hebronského Ohama, podle [Sd 1,10 ] dobyli města Judští. Bylo přiděleno kněžím a ustanoveno za jedno z měst *útočištných [Joz 20,7 ; Joz 21,10 - Joz 21,13 ; 1Pa 6,54 - 1Pa 6,57 ]. Při dobývání se zúčastnila i čeleď Kálefova, která bydlela v městě až do doby exilu [1Pa 2,42 - 1Pa 2,49 sr. Nu 13,22 - Nu 13,24 ; Dt 1,19 - Dt 1,46 ; Joz 14,6 - Joz 14,15 ].

I v historii Davidově má H. značnou úlohu. Zde byl David provolán králem izraelským a sídlil zde sedm a půl roku [2S 2,1 - 2S 2,4 ; 2S 5,5 ]; zde dal pochovati Abnera [2S 4,12 ] a Izbozeta; zde pomstil jeho vražedníky [2S 4,8 - 2S 4,12 ], dav pověsiti jejich mrtvoly u rybníka h-ského. Povstání Absolonovo začalo příznačně v tomto posvátném městě [2S 15,7 n].

Později slyšíme o opevnění H-u od Roboáma [2Pa 11,10 ]. Za exilu dostalo se H. do ruky Edomců. Po návratu ze zajetí bylo znovu kolonisováno Židy [Neh 11,25 ], dostalo se však znovu do područí Edomců, konečně však bylo dobyto Judou Makabejským [1Mak 5,65 ]. Herodes nad hroby praotců vybudoval sva­tyni. Druhá stála prý 3 km s. odtud u posvát­ného stromu Abrahamova v Mamre. Za války židovské bylo vypáleno od Vespasiana. R. 1167 se stalo sídlem biskupským; r. 1187 bylo dobyto mohamedány. Dnes se jmenuje El Chalil, t. j. Přítel Slitovníkův podle Abrahama, jemuž se dostalo tohoto čestného názvu už v [Iz 41,8 ] sr. [Jk 2,23 ]. R. 1903 mělo město 20.000 obyvatel v sedmi čtvrtích. Z tohoto počtu bylo 1500 Židů. Obyvatelstvo se dnes vedle rolnictví a vinařství živí průmyslem sklářským a výrobou kožených vaků na vodu. Za starověku zde kvetlo hrnčířství.

2.  Syn Kahat [Ex 6,18 ; Nu 3,19 ; 1Pa 6,2 ; 1Pa 23,12 ], praotec levitů hebronských [Nu 3,27 ; Nu 26,58 ; 1Pa 23,19 ].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)