[= nahota, v přen. smyslu ruina, ale vykládáno též jako jalovcové houští].

1.  Město na s. břehu potoka Arnon, nejjižnější místo panství Amorejských [Dt 2,26 ; Dt 3,2 ; Joz 12,2 ] později v držení pokolení Rubenova [Joz 13,16 ; Sd 11,26 ], z něhož přešlo na Moabské. Mesa, král moabský, je opevnil. Syrský král Hazael se ho zmocnil [2Kr 10,33 ; 1Pa 5,8 ], ale v době Jeremiášově patřilo opět Moab­ským [Jr 48,19 ]. Je to nynější 'Ara*ír na sev. břehu Vadi-Modžib.

2.  Judska vesnice jv od Bersabé [1S 30,28 ], kam David poslal část kořisti, dobyté na Ama­lechovi, ačkoli její obyvatelé netáhli do boje, ale hlídali břemena.

3.  Neznámé město v Gád [Joz 13,25 ; Sd 11,33 ], východně od Jordánu naproti Rabba Ammon, tedy na hranicích území Gádova s územím Ammonovým.

4.  U [Iz 17,2 ] se mluví o »zpuštěných městech Aroer«. Tato »města« jsou zřejmě symbolem měst vůbec, jejichž obyvatelstvo se srdcem odcizilo Hospodinu, člověk spoléhá v dílo svých rukou, a proto místa jeho chlouby se promění v hromadu rumu, právě tak jako Damašek. Podle některých překladačů však nejde o vlastní jméno, nýbrž o označení pustoty všeobecně.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)