1.  Syn a nástupce Manassesa, krále judského [2Kr 21,18 ,] panoval asi 642-640 př. Kr., tedy v době, kdy Juda byl vasalem assyrského krále a kdy v Jerusalemě byla zave­dena assyrsko-babylonská modloslužba. Ale jméno A., odvozené pravděpodobně od jména egyptského božstva Amona, naznačuje, že se šilhalo i po Egyptu. Amon padl palácovým spiknutím [2Kr 21,19 - 2Kr 21,26 ; 2Pa 33,21 - 2Pa 33,25 ] po dvouletém panování. Lid pak, ztrestav vra­žedníky, ustanovil za krále jeho syna Joziáše.

2.  A., kníže samařský za vlády Achabovy [1Kr 22,10 ; 1Kr 22,26 ].

3.  Jeden z rodu služebníků Šalomounových [Neh 7,57 - Neh 7,59 ]; u [Ezd 2,57 ] má jméno Ami.

4.  Staroegyptské božstvo slunce, uctívané hlavně v hornoegyptských Thébách jako Amon-Ra, pročež se také toto město nazývalo Nô-Amôn [Jr 46,25 ; Na 3,8 ]. Kolem r. 1700 př. Kr. bylo toto božstvo prohlášeno za krále bohů, jako Zeus v Řecku. A. byl zpodobován brzy jako skopec s rohy dolů zahnutými, brzy - a to nejčastěji - jako dokonalý člověk s královskou ozdobou a dvěma vysokými péry na hlavě, sedící na trůně a držící v rukou od­znaky božské slávy. Se svou chotí Muut [matka] a synem Chon tvořil božskou trojici. Za 21. dynastie měl v oase A. svou pověstnou svatyni, obklopenou vysokými palmami. Kněž­stvo, bydlící kolem jeho chrámu, věnovalo se jeho službě a oznamovalo tazatelům jeho věštby. Mezi dotazovateli byl i Kambyses a Alexander Veliký. Po vpádu Assarhadonovu do Egypta [670 př. Kr.] a Assurbanipalovu do Théb [662 př. Kr.] ztratilo toto božstvo svůj význam a kleslo opět na úroveň místního božstva sr. [Jr 46,25 n].

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)