[= z otce, símě otcovo]. Syn Lotův a jeho starší dcery, praotec Moabských [Gn 19,37 ], starší bratr Ammona, praotce Ammonitských [Gn 19,38 ]. Moabští původně obývali na vysočině v. od Mrtvého moře a v krajině, táhnoucí se odtud na sever až k horám Galádským. Podle [Dt 2,9 ; Dt 2,12 ; Dt 2,19 - Dt 2,21 ] vyhubily M-ští a Ammonitští původní obyvatelstvo této země [Enakim, Horejské, Zamzomim]. Území M-ské možno děliti na tři části:

1.  Jižní až po řeku Arnon;

2.  severní od řeky Arnon proti Jerichu [Dt 1,5 ; Dt 32,49 ] až po hory Galádské, a

3.  údolí Jordánu [Nu 22,1 ; Nu 22,3 ].

Většími městy m-skými byly Ezebon, Dibon, Medaba, Rabbat Moab [dnešní Rabba], Kir Moab a hlavní pevnost Kerak. Amorejští však je záhy vytlačili ze severních sídel, vzavše jim města až po Arnon [Nu 21,26 - Nu 21,29 ], který potom tvořil jejich sev. hranici [Sd 11,18 ]. Na jižní straně hraničili s Idumejskými, na vých. byla poušť, na z. Mrtvé moře. Tato zbylá země m-ská byla úrodnou vysočinou, vystupující od moře tera­sovitě až do výše 300-900 m nad mořem, pro­rvanou hlubokými údolími. Pozoruhodné jest množství jeskyň a cisteren. Jeskyně sloužily za bydliště v nejstarších dobách. Uzemí je plné zřícenin, jež prozrazují, že zde byl kdysi čilý náboženský a obchodní život. Izraelci na po­chodu do zaslíbené země chtěli M-em jen projít, ale když Balák, král moabský, viděl, co učinili Amorejským [Nu 21,22 n; 22,2], a ze strachu povolal Baláma, aby Izraelcům zlo­řečil, opanovali území M-ovo. Pro toto nepřá­telské počínání, a hlavně pro Baláma a jeho radu [Nu 25,1 nn], bylo Zákonem nařízeno, aby do kultického obecenství izraelského nebyl přijímán žádný Moábovec až do desátého pokolení [Dt 23,3 - Dt 23,6 ; Neh 13,1 ]. Poslední mís­to, kterým Izraelci prošli na cestě do zaslíbené země, bylo Setim na území m-ském, kde je m-ské a madiánské ženy sváděly k neřestné modloslužbě [Nu 25,1 n; Oz 9,10 ]. Pokolení Gád a Ruben se usadila v dobytém území [Nu 32,1 - Nu 32,6 ; Nu 32,26 ; Nu 32,33 ; Joz 13,15 nn] přes výhrady Mojží­šovy. Za Eglona, krále m-ského, padlo do rukou m-ských Jericho a Izrael byl po celých 18 let poplatný tomuto národu, až Ahod, syn Gery Benjaminského, zabil krále m-ského, zmocnil se znovu jordánských brodů a popla­tek zrušil [Sd 3,12 - Sd 3,30 ]. V době hladu za vlády soudců odstěhoval se z Betléma do země M-ské Elimelech, jehož dvě snachy Orfa a Rut byly Moabanky. Rut pak se stala praba­bičkou Davidovou [Rt 1,22 ; Rt 4,3 ; Rt 4,5 ; Rt 4,10 ; Rt 4,13 - Rt 4,17 ]. Saul bojoval s M-skými [1S 14,47 ]. David se z počátku choval k M-ským docela přátelsky. Když byl pronásledován Saulem, vyžádal si v zemi m-ské právo asylu pro své rodiče [1S 22,3 n]. Jako král podnikl však proti M-ským válku a učinil je poplatnými [2S 8,2 ; 2S 8,12 ; 1Pa 18,2 ; 1Pa 18,11 ]. Po rozdělení říše byli poplatní králi izraelskému. Teprve m-ský král *Mésa [2Kr 1,1 ; 2Kr 3,4 nn] setřásl jho izraelské. Ani Ochoziáš ani Joram nebyli s to jej znovu podrobit [2Kr 3,4 - 2Kr 3,27 ]. Když však Jozafat, král judský, byl ohrožen koalicí králů m-ského, idumejského a ammonitského, způsobil Hospodin takový zmatek ve vojsku spojenců, že jeden vyhubil druhého, aniž vojsko judské muselo zasáhnout [2Pa 20,1 - 2Pa 20,30 ]; sr. [Ž 60,10 ; 83,7; 108,10]. M-ští činili nájezdy na sev. říši v době půso­bení proroka Elizea [2Kr 13,20 ]. Teprve Jeroboám II. je opět podrobil [2Kr 14,25 n]. Za Joakima, krále judského, znovu napadali Judstvo a zmocnili se mnoha měst s. od Arnonu [2Kr 24,2 ; Iz 15,1 n]. Kolem r. 600 př. Kr. byli podmaněni Nabuchodonozorem, králem ba­bylonským, když už předtím byli poplatni králům assyrským Tiglatfalasarovi a Senacheribovi. Někteří z Judejců hledali útočiště u M-ských, když Nabuchodonozor pustošil Judstvo, ale po ustanovení Godoliáše za místodržitele se vrátili zase do Judstva [Jr 40,11 nn]. Po této době už není slyšet o říši m-ské. M-ští se ztratili v moři obyvatelů Arábie. Jen [Ezd 9,1 ; Neh 13,1 ; Neh 13,23 ] se o nich zmiňují, patrně spíše jako o kultické než národní pospolitosti.

Je zajímavé, že M-ští tak jako Izraelci se dělili na 12 kmenů a všechen jejich život jako život tehdejších »národů« vůbec se soustřeďo­val kolem kultu. Hlavním jejich božstvem byl Chámos [Sd 11,24 ] a patrně také Astarta. O modle Belfegor [Bál Peor] a o nešlechetnostech, páchaných při její modloslužbě, vypra­vuje [Nu 25,3 nn]. Není divu, že [Iz 15,1 n; 16,1n; 25,10-12; Jr 9,26 ; Jr 25,21 ; Jr 27,3 ; Jr 48,1 n; Ez 25,8 - Ez 25,11 ; Am 2,1 ; Sof 2,8 - Sof 2,11 ] předpovídají zkázu M-ovi jako prototypu nepřítele lidu Božího.

T. zv. moabitský kámen, objevený 1868 v Dibonu a uložený v pařížském Louvru, je popsán starou hebrejštinou: *Mésa, král m-ský, sděluje, že Omri, král izraelský, pod­robil M., a že toto podrobení trvalo až do poloviny vlády Achabovy. Tu teprve Chámos, božstvo m-ské, umožnil Mesovi, aby svrhl jho Izraelců. Podrobně jsou popsána vítězství nad Izraelem.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)