(podle hebr. etymologie = aj, syn! Jiní myslí na jihoarabské rá'bán = náčelník), nejstarší syn Jákobův, prvorozený syn Líe [Gn 29,31 n; 35,23; 46,8; 1Pa 2,1 ], který však ztra­til své prvorozenské právo, protože se dopustil cizoložství s ženinou svého otce Bálou [Gn 35, 22; 49,3n; 1Pa 5,1 ]. [Gn 37,21 - Gn 37,29 ] vypravuje, že chtěl zachránit Josefa před svými bratry, když se radili o jeho usmrcení, ale nepodařilo se mu zabránit jeho prodání Izmaelským otro­kářům. Ještě po dvacíti letech připomínal svým bratřím jejich hřích [Gn 42,22 nn]. Svými dvěma syny se zaručil za Benjamina, kterému Jákob nechtěl dovolit jíti do Egypta [Gn 42,37 ]. Gelkem nám bible jmenuje čtyři syny R-ovy, zakladatele čeledí: Enocha, Fallua, Ezrona a Charmiho [Gn 46,8 n; Ex 6,14 ; 1Pa 5,3 ]. Jákob na smrtelném loži předpověděl R-ovi rychlý úpadek pro hřích, kterého se do­pustil [Gn 49,3 n]. Tato předpověď se splnila na dějinách R-ova kmene.

Kmen R-ův byl rozvětven na čtyři čeledi, jejichž knížetem na počátku pobytu na poušti byl Elisur [Nu 1,5 ; Nu 2,10 ; Nu 7,30 nn; 10,18; 26,5-11]. Kmen tehdy čítal 46.500 bojovníků [Nu 1,20 n], ale při druhém sčítání asi po 38 letech jich bylo už jen 43.730 [Nu 26,7 ]. Zdá se, že Elisur byl velitelem vojska, složeného z přísluš­níků kmenů Ruben, Simeon a Gád, čítajícího celkem 151.450 bojovníků ([Nu 2,10 ; Nu 2,16 ]. *Numeri). Za kmen R-ův byl vyslán k vyzkoumání země zaslíbené Sammua, syn Zakurův [Nu 13,5 ]. Dátan, Abiron a Hon, kteří se připojili ke vzpouře levity Chóre, byli Rubenovci ([Nu 16,1 - Nu 16,50 ; Nu 26,9 ; Dt 11,6 ]. *Chóre). Gádovci, R-ovci a polovina kmene Manassesova žádali Mojžíše, aby se směli usadit východně od Jor­dánu, kde bylo mnoho příhodných pastvin. Bylo jim to dovoleno, když se uvolili, že nej­dříve pomohou při dobývání zaslíbené země [Nu 32,1 - Nu 32,42 ; Joz 4,12 ; Joz 18,7 ]. R-ovo území hraničilo na východě na panství Ammonitů, na j. tvořila hranici řeka Arnon [Nu 21,24 ], na západě Mrtvé moře a Jordán [Joz 13,23 ], na severu pak linie jižně od Betnemra k Ezebonu [Joz 13,17 ; Joz 13,27 ; Joz 17,26 ; Joz 21,37 ; Nu 32,36 ]. Na jeho území ležela tato důležitější města: Aroer, Ezebon, Medaba, Dibon, Bamotbal, Betbalmeon, Jasa, Kedemot, Mefat, Karia-taim, Sabma, Saratazar, Betfegor, Assedot, Fazga a Betsimot [Joz 13,15 - Joz 13,23 ]; sr. [Nu 32,37 n]. Levitům z čeledi Merari byla přidělena tato rubenovská města: Bozor, Jasa, Kedemot a Mefat, z nichž Bozor bylo městem útočištným [Joz 21,7 ; Joz 21,36 n; 1Pa 6,63 ; 1Pa 6,78 n; Joz 20,8 ; 1Pa 6,78 ]. Při snadné přístupnosti hranic ze severu a východu bylo přirozené, že.kmen R-ův ne­mohl na dlouhou dobu udržet celé toto území, zvláště nikoli proti útokům Moabských; sr. [Iz 15,1 n; 16,1n; Jr 48,1 n]. Zdá se dokonce, že tento kmen záhy zanikl pod těmito nájezdy a rozplynul se v kmenu Gádově. Ovšem, že oddělenost Zajor­dání od ostatní země sváděla k porušení nábo­ženské jednoty. Došlo k navršení zvláštního oltáře, »velkého ku podivení«, které vedlo té­měř k bratrovražedné válce [Joz 22,1 - Joz 22,34 ]. R-ovci se také nezúčastnili boje proti Zizarovi, což jim vyneslo posměch v písni Debořině [Sd 5,15 n]. Ve [2Kr 10,33 ] je R-ovo území jmeno­váno mezi těmi, jež napadl syrský král Hazael. Později slyšíme, že spolu s Gádovci a Manassesovci vedli válku proti Agarenským, Iturejským, Ňafejským a Nodabským, na jejichž území od Bázanu až po horu Hermon se usadili, ale za assyrského krále *Fula byli odvedeni do zajetí a usazeni v Chelach a Chabor [1Pa 5,18 - 1Pa 5,26 ]. Naposledy ve SZ-ě slyšíme o R-ovi v [Ez 48,6 n], kde je tomuto kmeni více méně už pomyslnému vyhrazena část znovu zabrané země. Také jedna z jerusalemských bran byla po něm po­jmenována [Ez 48,31 ].

Podle [Zj 7,4 - Zj 7,8 ] bude z Izraele zachráněno také 12.000 z pokolení R-ova (chybí kmen Dan, z něhož prý vzejde Antikrist. Místo něho je uveden kmen Manasses). Židovství se sice po­dle svědectví Zj proměnilo ve »zběř satanovu« [Zj 2,9 ], přece však Bůh zachrání ostatky; sr. [Ř 11,5 ; 11,7], které budou poznamenány zvlášt­ním znamením, aby ušly Božímu soudu.

Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)