Judská poušť
Popis
Judská poušť se nachází na východě Izraele, mezi Judskými horami a Mrtvým mořem.
Wikipedia
Země hraničící na březích Mrtvého moře po několik mil tahnoucí se pás do vnitrozemí byla známá jako Judejská divočina (viz JUDAH; JEŠIMON) (Mt 3:1 ), neboli „divočina“ (Mk 1:4; Lu 3:2); zde se Jan Křtitel objevil jako kazatel. Podle Mt 19:1 (ale srovnej Mk 10:1, kde revidovaná verze (britská a americká) má „Judejsko a za Jordánem“) některá města za Jordánskem patřila k Judeji. Že to byl skutečný fakt, víme od Ptolemaia (v.16,9) a Josefa (Ant., XII, iv, 11).
ISBE
Odkazy
Street View
Mapa
Informace ze slovníku
V bibli může znamenati dvojí: buď stepní pastviny (tak nejčastěji v SZ), kam byl vyháněn dobytek [Ex 3,1 ]; sr. [Gn 16,7 ; Gn 21,20 ; 1S 17,28 ; 1S 25,21 ; Mt 3,1 ; L 15,4 ] a kde bylo bydliště divokých zvířat a ptáků (pelikána, [Ž 102,7 ]; divokého osla, [Jb 24,5 ; Jr 2,24 ]; sov, [Pl 4,3 ]; »draků pouště«, [Mal 1,3 ], za nimiž se tají symbolická jména démonů), hebr. midbár, řecky erémos, - anebo skutečnou poušť v našem slova smyslu, tedy bez vody a valného života (hebr. 'arábá = neplodná pustina, [Iz 35,1 ; Iz 35,6 ; Iz 51,3 ] nebo ješímón (= zpustošený) [Ž 78,40 ; 106,14; Iz 43,19 n] nebo chorbá, [Iz 48,21 ], od slovesa chárab = býti zpustošený, nebo chorábót) .
P. měla pro Izraelce přímo náboženský význam, neboť právě na ní pod vedením Mojžíšovým byl utvářen v lid Boží, na ní okoušel Boží moc [Dt 2,7 ], takže prorok pro nábožensky zjalovělého Izraele nevidí jiného východiska než opětný návrat na p. ([Oz 2,14 ; Iz 32,16 ], není-li zde nějaká souvislost s výrazem d ebír = velesvatyně, jak se domnívá Bič II,111). Při putování p-í do země zaslíbené šlo v podstatě o poloostrov Sinajský, jenž se skládá zhruba ze čtyř pásem; z písečné pouště Sur [Ex 15,22 ], na niž navazuje poušť Fárán a Sin ze západu na východ poloostrova. Fárán a Sin jsou vápencovité planiny, na nichž Izraelci prý strávili téměř celých 38 let. Dalším pásmem, táhnoucím se ve velkém vypouklém oblouku k jihu, jsou pískovcové hory, dosahující až 1200 m výšky a bohaté na minerály. Čtvrtým pásmem je granitové pohoří, seskupené kolem *Sinaje.
V bibli máme jednak seznam stanic [Nu 33,1 n], jenž od pobytu pod horou Sinaj vypočítává nejspíše místa, kde se zastavila truhla Hospodinova, jednak souvislé vypravování o cestě (Ex 12 - Nu 25) a konečně narážky na jednotlivá místa v řečech Mojžíšových, v nichž ilustruje milost i soudy Boží [Dt 11,1 n]. Mnohé z udaných míst nebylo lze doposud zjistit, o jiných pak panuje nejistota mezi badateli. Nejdůležitější z pustin, jimiž táhli Izraelci, jsou tyto: Poušť *Etam, po níž se brali tři dny směrem jihozápadním podél východního pobřeží zálivu Suezského [Ex 13,20 ; Ex 15,22 ; Nu 33,6 ]. Význačným místem jsou tu hořké studnice v *Marah (snad dnešní 'Ain Chavárá, [Ex 15,23 ; Nu 33,8 ]). Pak následuje oasa *Elim, kde bylo 12 studnic a 70 datlových palem [Ex 15,27 ], potom opět pobřeží Rudého moře [Nu 33,10 ], odkudž měli poslední výhled na pobřeží africké (egyptské). Odtud přišli na poušť *Sin mezi Elim a Sinai [Ex 16,1 ]. Zde začal lid reptati, vzpomínaje na hrnce masa v Egyptě. Bůh jim dal mannu. Další stanice mají jména *Dafka a Halus [Nu 33,12 - Nu 33,13 ], jež jsou ještě v poušti Sin. Odtud táhnouce podél pohoří *Oréb, položili se konečně v *Rafidim [Ex 17,1 ]. Nová vzpoura proti Mojžíšovi dala tomuto místu jména *Massah a *Meribah [Ex 17,2 - Ex 17,7 ]. Následující stanice byla poušť *Sinai [Ex 19,1 - Ex 19,2 ], kde se zdrželi celý rok. Tu se zběhly nejdůležitější události z počátečních dějin Izraele (Ex 19 - Lv). Vydán Zákon, Nádab a Abiu, synové Aronovi spáleni v Tabbera, lid se klaněl zlatému teleti. Další stanicí byla poušť *Fáran, kde reptajícímu lidu byly dány křepelky [Nu 11,1 n]. Mor, který nastal, dal místu přezdívku *Kibrot Hattáve (hrobové žádosti). V *Hazerot byla z tábora na sedm dní vyloučena Maria, sestra Mojžíšova, pro reptání proti svému bratru [Nu 12,1 n]. Z pouště Fárán vyslal Mojžíš výzvědače do země zaslíbené [Nu 13,1 .27]. Místo, kde se to stalo, má jméno *Kádes. Po návratu vyzvědačů byl národ odsouzen putovati znovu po poušti celých 40 let osmnácti různými stanicemi, až vyrostlo nové, statečnější pokolení, které se znovu z Kádes pokusilo vniknouti do země zaslíbené. Z Kádes odešli směrem k hoře *Hor, kde zemřel Aron [Nu 20,24 - Nu 20,29 ]. Potom obešli idumejskou a moabskou zemi a položili se u potoka *Arnon. Porazivše krále amorejské Seona a Oga z Bázan [Nu 21,1 n], utábořili se na rolích *Moabských před Jordánem. Moáb a Madiánští byli pobiti. Po přechodu přes Jordán [Joz 4,19 - Joz 4,24 ] slavil Izrael hod beránka velikonočního v Galgala [Joz 5,10 - Joz 5,12 ]. Manna přestala, jakmile se octli v zemi zaslíbené.
Vykladače Písma i cestovatele zaměstnávala otázka, zda bylo možné, aby se na těchto pustinách uživilo po 40 let tak obrovské množství Izraelců. Podle biblických zpráv vytáhlo z Egypta 600.000 mužů od dvacíti let výše. To znamená, že všech uprchlíků mohlo být přes 2 miliony. Nezapomeňme však, že tu nejde o údaje dějepisecké, kde by čísly byl vystižen skutečný stav! Funkce vyprávění je zvěstná. Nutno proto klást otazník k pokusům uhájit literu biblického podání stůj co stůj. Tak na příklad profesor Alois Musil vyslovil theorii, že Izraelci přešli poloostrov Sinajský a že to, co se vypravuje o pobytu na Sinaji, se odehrávalo vlastně v Arábii, kde jsou životní podmínky příznivější a kde prý také nutno hledati horu Boží Oreb. Jiní vykladači tvrdí, že šlo o postupnou emigraci, trvající 40 let. Bibličtí pisatelé ovšem jasně zdůrazňují, že pobyt na poušti byl možný jen za zázračného zasahování Božího [Dt 1,31 ]; sr. [Ex 16,1 ; Ex 16,4 ; Ex 16,14 n; 16,35; 16,12n; 17,3-7; Nu 10,11 ; Nu 11,4 - Nu 11,6 ; Nu 11,31 ; Nu 20,2 - Nu 20,11 ] a že, ačkoli Izraelci neměli v ničem nedostatku [Dt 2,7 ], život na poušti byl často hrozný [Dt 1,19 ; Dt 8,15 ], takže lid reptal [Ex 17,1 n; Nu 20,2 ; Nu 21,4 n]. Někteří cestovatelé však tvrdí, že je možno i velkému množství za vedení dobrých vůdců, kteří znají skryté, podzemní zdroje vod, tuto cestu vykonat. Upozorňují na př. na t. zv. Studnice Mojžíšovy nedaleko Suezu a jiné podzemní vody podél celé cesty, jichž lze dosáhnout kopáním; sr. [Nu 21,17 n]. Lid izraelský jistě prý neputoval v houfu, ale široce rozložen, takže mohl zužitkovat i pastviny, jichž v údolích bylo dost zvláště po deštích, jež zde za starověku byly hojnější než dnes, protože nebyl ještě vyhuben akát, zpracovávaný Araby na dřevěné uhlí a jinak. Ale i tak nelze putování Izraelců po p-i chápat jako samozřejmost, nýbrž zůstává dokladem mimořádné a přímo zázračné Boží péče, která působila na vznikající vyvolený lid tak, že ve vyvedení z Egypta a v putování po p-i viděl předobraz eschatologického vykoupení Božího. Podle tohoto rabínského názoru se Mesiáš zjeví na p-i; sr. [Iz 32,15 n; 35,1nn; 41,18n; Mt 24,26 ; Sk 21,38 ]. Snad s tímto pojetím souvisí i [Zj 12,6 ; Zj 12,14 ], kde žena-církev je ukryta na p-i až do té doby, než se objeví Kristus a učiní přítrž řádění satanovu.
P. ovšem byla také místem, kde na člověka číhala všelijaká nebezpečí těla [2K 11,26 ; Žd 11,38 ]; sr. [L 10,30 ] i duše, neboť byla pokládána za sídlo zlých duchů [Mt 12,43 ; L 8,29 ]; sr. [Lv 16,10 ] *(Azazel), takže se na ni uchylovali jen pronásledovaní [1Kr 19,3 n] nebo spiklenci [Sk 21,38 ]; ale viz výše.
V NZ erémos označuje většinou opuštěnou krajinu (třeba i osamělé pastviště,[L 15,4 ]), jakou vyhledával Ježíš, chtěl-li na čas se svými učedníky uniknouti zástupům [Mt 14,13 ; Mt 15,33 ; Mk 1,45 ; Mk 6,31 nn; 8,4; L 4,42 ; J 11,54 ] anebo chtěl-li se nerušené modlit [Mk 1,35 ; L 5,16 ]. I pokušení Ježíšovo na p-i [Mk 1,12 n] se odehrávalo na nějakém osamělém místě, kam se Ježíš uchýlil k modlitbě; sr. [Mt 4,2 ] s [Mk 1,13 ]. Čtyřicet dní pokušení na poušti lze sotva srovnávat se čtyřiceti lety izraelského putování pouští [Dt 8,2 n], jak se domnívají Kraličtí. Jde spíš o paralelu s čtyřicetidenním postem Mojžíšovým [Ex 34,28 ; Dt 9,9 ; Dt 9,18 ] a Eliášovým [1Kr 19,5 ; 1Kr 19,8 ], ač obě tyto příhody mají docela jiné zarámování. Nejspíše však pisatelům tanul na mysli svrchu zmíněný názor o Mesiáši, který přijde z p-ě. Naznačuje to už vystoupení Jana Křtitele na p-i [Mt 3,3 ; Mk 1,3 ; L 3,4 ; J 1,23 ]; sr. [Iz 40,3 ].
Pobyt Izraele na p-i je v NZ jednak ilustrací svévolné neposlušnosti lidu Božího, jež vedla k jeho zkáze, a tak výstrahou pro nz lid [Sk 7,41 nn]; sr. [Ž 78,17 ; 78,40; 1K 10,5 ; 1K 10,11 ; Žd 3,8 n; 3,17], jednak obrazem času milosti, kdy Bůh ochraňoval svůj lid divy a zázraky [Sk 7,36 ; Sk 13,18 n]; sr. [J 3,14 ; J 6,31 ; J 6,49 ] a mluvil k němu prostřednictvím Mojžíšovým [Sk 7,38 ; Sk 7,44 ]. Je to obraz toho, co se děje v Kristu mezi současníky a ustavičně [J 3,14 n; 6,31nn; 6,49n].
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Wilderness
(1.) Heb. midhbar, denoting not a barren desert but a district or region suitable for pasturing sheep and cattle (Ps 65:12; Isa 42:11; Jer 23:10 ; Joel 1:19 ; 2:22); an uncultivated place. This word is used of the wilderness of Beersheba (Gen 21:14 ), on the southern border of Palestine; the wilderness of the Red Sea (Ex 13:18 ); of Shur (Ex 15:22 ), a portion of the Sinaitic peninsula; of Sin (Ex 17:1 ), Sinai (Lev 7:38 ), Moab (Deut 2:8 ), Judah (Judg 1:16), Ziph, Maon, En-gedi (1Sam 23:14 ; 23:24; 24:1), Jeruel and Tekoa (2Chr 20:16; 20:20), Kadesh (Ps 29:8).
"The wilderness of the sea" (Isa 21:1). Principal Douglas, referring to this expression, says: "A mysterious name, which must be meant to describe Babylon [See especially (Isa 21:9)], perhaps because it became the place of discipline to God's people, as the wilderness of the Red Sea had been [comp. (Ezek 20:35 )]. Otherwise it is in contrast with the symbolic title in (Isa 22:1). Jerusalem is the "valley of vision," rich in spiritual husbandry; whereas Babylon, the rival centre of influence, is spiritually barren and as restless as the sea [comp. (Isa 57:20)]." A Short Analysis of the O.T.
(2.) Jeshimon, a desert waste (Deut 32:10 ; Ps 68:7).
(3.) 'Arabah, the name given to the valley from the Dead Sea to the eastern branch of the Red Sea. In (Deut 1:1 ; 2:8), it is rendered "plain" (R.V., "Arabah").
(4.) Tziyyah, a "dry place" (Ps 78:17; 105:41).
(5.) Tohu, a "desolate" place, a place "waste" or "unoccupied" [(Deut 32:10 ; Job 12:24 ); comp. (Gen 1:2 ), "without form"].
The wilderness region in the Sinaitic peninsula through which for forty years the Hebrews wandered is generally styled "the wilderness of the wanderings." This entire region is in the form of a triangle, having its base toward the north and its apex toward the south. Its extent from north to south is about 250 miles, and at its widest point it is about 150 miles broad. Throughout this vast region of some 1,500 square miles there is not a single river. The northern part of this triangular peninsula is properly the "wilderness of the wanderings" (et-Tih). The western portion of it is called the "wilderness of Shur" (Ex 15:22 ), and the eastern the "wilderness of Paran."
The "wilderness of Judea" (Matt 3:1) is a wild, barren region, lying between the Dead Sea and the Hebron Mountains. It is the "Jeshimon" mentioned in (1Sam 23:19 ).
EBD - Easton's Bible Dictionary