Babylónie v době Chammurapiho
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
(bibl. Sinear [Gn 10,10 ; Gn 11,2 ,], [Iz 11,11 ] nebo Kaldejská země [Jr 24,5 ] a j.), země na dolním toku a soutoku Eufratu a Tigridu, ohraničená na severu [34° sev. š.] Mesopotamií v užším slova smyslu, na východě pohořím Elamským, na jihu Perským zálivem a na západě Arabskou pouští, byla velmi úrodná. Její úrodnost byla zvyšována umělým zavodňováním. Nejlepší informace o dějinách Babylonie podává B. Hrozný [Nejstarší dějiny přední Asie a Indie, 1943 2], který ukazuje na téměř nerozřešitelnou komplikovanost událostí na babylonské půdě. V nejstarší době v jižní části B. vládli Sumerové s městy Nippur, Adab, Lagaš, Larsa, Uruk [Érech], Ur a j. Na severu vládli Akkáďané s hlavními městy Babylon, Borsippa, Kiš, Sippar, Agade [Akkad] a j. Sumerové [Sumerové], původu dosud bezpečně nezjištěného, přišli odněkud ze střední Asie; Akkáďané byli Semité. Sumerové i Akkaďané tvořili městská království, jež spolu vzájemně válčila. Brzy vládli Sumerové, brzy Akkáďané, až kolem r. 2400 př. Kr. se podařilo akkadskému Sargonovi podmaniti všecka sumerská města; založil město Agade a rozšířil říši až ke Středozemnímu moři. Avšak kolem r. 2255 př. Kr. se říše stává kořistí gutijských hord z pohoří východně od Tigridu. Jejich jho svrhli Sumerové a kolem r. 2131 př. Kr. osvobozují i Akkad. Ale už kolem r. 2000 podléhá země semitské invasi Amurrejců, jejichž nejvýznačnější král Hammurabi [Chammurabi, *Amrafel] říši sjednotil [1791-1749 podle Hrozného]. Teprve nyní lze mluviti o Babylonii v politickém smyslu. Avšak už za nástupců Hammurabiho trpěla země nájezdy Kassitů [Kašitů] původu kaspického, ovládaných šlechtou arijskou, ale dynastie Hammurabiho se udržela až do vpádu Hetitů [Chattijců] kolem r. 1594 př. Kr. Ale ani Kassité nevládnou déle než asi do r. 1164 př. Kr. Na čas se zmocňují Babylonie Assyrové, kteří původně měli chránit babylonskou říši na severu, ale jsou vypuzeni novou babylonskou dynastií, jejíž králové jsou vesměs Babyloňané. Mezi nimi vyniká zvláště Nabuchodonozor I. [1146-1123 př. Kr.], který porazil Elamity a Hetity. Ale v krátku [kolem 1100 př. Kr.] aramejské kmeny vnikají do Babylonie, posilují Assyřany a r. 729 Tiglatfalazar IV. [Ful] se stává králem Babylonie.
Mezitím kolem Perského zálivu vyrůstal národ, známý pod jménem Kaldejců [Chaldejští], který pronikal k severu. Jejich král Merodach-Baladan za pomoci aramejských kmenů a říše Elamské se prohlásil za pána Babylonie; r. 712 poslal poselstvo k judskému králi Ezechiášovi, aby jej získal pro spojenectví proti Assyrii [2Kr 20,12 - 2Kr 20,19 ; 2Pa 32,31 ; Iz 39,1 n], ale byl r. 703 př. Kr. poražen assyrským Senacheribem a nucen uprchnouti do Elamu. Teprve kaldejskému Nabopolassarovi se podařilo svrhnouti jho assyrské a založiti říši novobabylonskou [kaldejskou] tím, že ve spojení s médským králem Kyaxarem vyvrátil assyrské Ninive r. 612 př. Kr. Jeho syn Nabuchodonozor II., který dokončil znovuvybudování Babylona, porazil egyptského faraóna Nechona u Karchemiše r. 605 př. Kr.; tak se Babyloňané stali pány celé země assyrsko-babylonské. Nabuchodonozor oblehl dvakrát Jerusalem [597 a 586] a vyvrátil jej. Jeho syn Amel-Marduk [Evilmerodach 562-560] si oblíbil zajatého judského krále Joachina, propustil jej ze žaláře a vykázal mu přední místo u dvora [2Kr 25,27 n]. Byl však zavražděn a na trůn nastoupil jeho zeť Neriglissar [560-556]. Jeho syn a nástupce byl zavražděn po devítiměsíční vládě. Panovníkem se stal Nabonid, za něhož r. 539 se zmocnil Babylonie perský král Cyrus [Kyros]. Nová dynastie vládla až do r. 332 př. Kr., kdy se Babylonie zmocnil Alexander Veliký [až do r. 323]. Od r. 312 do 171 př. Kr. byli pány B. Seleukovci, pak Parthové [do 226 po Kr.], ale moc Babylonie upadala až do r. 641 po Kr., kdy se jí zmocnili Arabové.
Po stránce náboženské *Assyrsko-babyl. náb.
Po stránce kulturní, jak připomíná Bič [Palestina od pravěku ke křesťanství I. 1948], byli Sumerové a Akkaďané učiteli světa, zvláště v matematice a geometrii. Znali větu Pythagorovu a téměř správně číslo Ludolfovo; jsou »původci šedesátkové soustavy, jíž dodnes měříme čas a dělíme úhly. Vedle toho však užívali běžně i soustavy desítkové pro praktickou denní potřebu. Rok dělili na 12 měsíců, měsíc podle měsíčních čtvrtí na sedmidenní týdny se dny po 12 dvouhodinách«. Jejich dvouloket měřil 990-996 mm a p. O Hammurabiho kodifikaci právnických zvyklostí *Amrafel. Dr Bič upozorňuje také na babylonské mythy, které se staly společným majetkem starého Orientu. Bylo na př. dochováno 14 vyprávění o stvoření světa, 6 o potopě a j. Ovšem, biblické zprávy se podstatně liší od těchto mythů svým zaměřením: nejde jim o otázku jak, nýbrž o otázku proč, k jakému cíli.
Po pádu Jerusalema r. 70 po Kr. se stala Babylonie na mnoho století sídlem židovských theologů, kteří se zde věnovali horlivému studiu SZ, v němž mnohdy předstihli své palestinské kolegy. Z nejvýznačnějších literárních památek po nich je babylonský talmud.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Babylon, kingdom of
called "the land of the Chaldeans" (Jer 24:5 ; Ezek 12:13 ), was an extensive province in Central Asia along the valley of the Tigris from the Persian Gulf northward for some 300 miles. It was famed for its fertility and its riches. Its capital was the city of Babylon, a great commercial centre (Ezek 17:4 ; Isa 43:14). Babylonia was divided into the two districts of Accad in the north, and Summer (probably the Shinar of the Old Testament) in the south. Among its chief cities may be mentioned Ur (now Mugheir or Mugayyar), on the western bank of the Euphrates; Uruk, or Erech (Gen 10:10 ) (now Warka), between Ur and Babylon; Larsa (now Senkereh), the Ellasar of (Gen 14:1 ), a little to the east of Erech; Nipur (now Niffer), south-east of Babylon; Sepharvaim (2Kings 17:24), "the two Sipparas" (now Abu-Habba), considerably to the north of Babylon; and Eridu, "the good city" (now Abu-Shahrein), which lay originally on the shore of the Persian Gulf, but is now, owing to the silting up of the sand, about 100 miles distant from it. Another city was Kulunu, or Calneh (Gen 10:10 ).
The salt-marshes at the mouths of the Euphrates and Tigris were called Marratu, "the bitter" or "salt", the Merathaim of (Jer 50:21 ). They were the original home of the Kalda, or Chaldeans.
The most famous of the early kings of Babylonia were Sargon of Accad (B.C.3800) and his son, Naram-Sin, who conquered a large part of Western Asia, establishing their power in Palestine, and even carrying their arms to the Sinaitic peninsula. A great Babylonian library was founded in the reign of Sargon. Babylonia was subsequently again broken up into more than one state, and at one time fell under the domination of Elam. This was put an end to by Khammu-rabi (Amraphel), who drove the Elamites out of the country, and overcame Arioch, the son of an Elamite prince. From this time forward Babylonia was a united monarchy. About B.C. 1750 it was conquered by the Kassi, or Kosseans, from the mountains of Elam, and a Kassite dynasty ruled over it for 576 years and 9 months.
In the time of Khammu-rabi, Syria and Palestine were subject to Babylonia and its Elamite suzerain; and after the overthrow of the Elamite supremacy, the Babylonian kings continued to exercise their influence and power in what was called "the land of the Amorites." In the epoch of the Kassite dynasty, however, Canaan passed into the hands of Egypt.
In B.C. 729, Babylonia was conquered by the Assyrian king Tiglath-pileser III.; but on the death of Shalmaneser IV. it was seized by the Kalda or "Chaldean" prince Merodach-baladan (2Kings 20:12), who held it till B.C. 709, when he was driven out by Sargon.
Under Sennacherib, Babylonia revolted from Assyria several times, with the help of the Elamites, and after one of these revolts Babylon was destroyed by Sennacherib, B.C. 689. It was rebuilt by Esarhaddon, who made it his residence during part of the year, and it was to Babylon that Manasseh was brought a prisoner (2Chr 33:11). After the death of Esarhaddon, Saul-sumyukin, the viceroy of Babylonia, revolted against his brother the Assyrian king, and the revolt was suppressed with difficulty.
When Nineveh was destroyed, B.C. 606, Nabopolassar, the viceroy of Babylonia, who See ms to have been of Chaldean descent, made himself independent. His son Nebuchadrezzar (Nabu-kudur-uzur), after defeating the Egyptians at Carchemish, succeeded him as king, B.C. 604, and founded the Babylonian empire. He strongly fortified Babylon, and adorned it with palaces and other buildings. His son, Evil-merodach, who succeeded him in B.C. 561, was murdered after a reign of two years. The last monarch of the Babylonian empire was Nabonidus (Nabu-nahid), B.C. 555-538, whose eldest son, Belshazzar (Bilu-sar-uzur), is mentioned in several inscriptions. Babylon was captured by Cyrus, B.C. 538, and though it revolted more than once in later years, it never succeeded in maintaining its independence.
EBD - Easton's Bible Dictionary