Jericho
Popis
česky
Odkazy
Street View
Videa
Ancient Jericho Discoveries, Proof Bible is True, Tell Es Sultan, Joshua, Jericho Walls Fall Down
What Really Happened at Jericho?
Informace ze slovníku
[?= město Měsíce; lat. Hiericus], ve starověku kvetoucí palestinské město, 8 km západně od Jordánu, v pověstné, dobře zavodněné oase s podnebím horkého pásma, s palmovými zahradami, kde se dařilo i balzamovníkům a sykomorám, leželo tam, kde v údolí Ain es-Sultan vyvěrá pramen na úpatí »hory pokušení«, tak zvaný pramen Elizeův [2Kr 2,1 - 2Kr 2,21 ]. Založeno bylo asi v 5. nebo v 4. tisíciletí př. Kr., pravděpodobně obyvateli původu severského podle nalezených sošek. Mnohokrát bylo zničeno a srovnáno se zemí. V 9. století př. Kr. bylo znovuvybudováno od Hiela z Bethelu [1Kr 16,34 ]. Je zajímavo, že se při výkopech v J. našly v základech lidské kostry. Sr. [2Kr 3,27 ; Joz 6,26 ]. Naproti Jerichu přešli Izraelité *Jordán [Joz 3,16 ]. Město mělo krále. Městské hradby, pověstné svou mohutností, byly považovány za nedobytné; byly tak rozlehlé, že mohly na nich být postaveny domy [Joz 2,15 ].
Plán vykopávek v Jerichu. A. Zeď nepálených cihel. Asi 2000 př. Kr. B. Zeď se skloněnou kamennou podezdívkou, nahoře cihlová. Asi 1700 př. Kr. C. Dvojitá zeď. Asi 1500 př. Kr. 1. Dnešní silnice. 2.Obranná věž. 3. Opevněná věž. 4. Hlavní brána. 5. Pramen. 6. Rybník (z doby turecké).
Brány městské byly v soumraku zavírány [Joz 2,5 ]. V bibli se o J. dočítáme nejprve v [Joz 2,1 - Joz 2,24 ]. Po důkladné výzvědné výpravě a sedmidenním obléhání Izraelci vedeni Jozuou dobyli J. [Joz 6,1 - Joz 6,27 ]. Sem spadá případ *Achana, který byl s celým svým domem ukamenován v údolí *Achor, v nížině Jerišské [Joz 7,10 - Joz 7,26 ], protože si přivlastnil některé z klatých věcí. Výhodná poloha J. na veřejné silnici, vedoucí ze západní Palestiny přes Jordán na východ, učinila z něho i cíl vojenských výprav. V rovinách J. padl *Sedechiáš do rukou Kaldejských [2Kr 25,5 ; Jr 39,5 ]. Největšího rozkvětu dosáhlo J. za *Herodesa V., který zde v zimě sídlil a i umřel. Herodes okrášlil a ozdobil město různými stavbami, hlavně stavbou skvostného paláce. Zbudoval také pevnůstku, kterou pojmenoval »Cyprus« k uctění své matky, a věž, kterou k uctění jejího bratra Fazaele pojmenoval jeho jménem. I jiným palácům dal jména po svých přátelích. Brzy po jeho smrti byl palác spálen a město zpustošeno jakýmsi Šimonem, bývalým komorníkem Herodovým. *Archelaus město znovu vystavěl, zřídiv nadto vodovod k svlažování palem. O událostech za pobytu Ježíšova v J. vypravuje se nám v evangeliích [Mt 20,29 n; Mk 10,46 n; L 18,35 - L 19,10 ]. Asi v polovici cesty mezi Jerusalemem a J. leží »výšina Milosrdného Samaritána« [L 10,30 - L 10,35 ] v krajině pusté a na ní hospoda Khan el Hatrur = hospoda loupežníků, také hospoda Milosrdného Samaritána zvaná, kterou podle tradice měl Ježíš na mysli, když vypravoval podobenství o milosrdném Samaritánu. Nad Khan Hatrur zvedají se zříceniny středověké křižácké pevnůstky, jejíž posádka měla chránit cestující před loupežníky v tomto nebezpečném kraji. Za Vespasiana a Tita bylo J. znovu pobořeno, ale za Hadriana znovu zbudováno. V křižáckých válkách povstalo město »Nové Jericho« asi tam, kde je dnes chatrná beduinská vesnička El Riha s hliněnými chatrčemi. Profesor Sellin počal r. 1907 provádět v těch místech vykopávky, jimiž částečně byly odkryty hradební zdi z doby před vpádem Izraelských. Zříceniny kananejského J. leží na malé výšině zvané Araby Telí es Sultan [pahorek Sultánův]. Město mělo podobu elipsy, jejíž délka byla 320 m a šířka 160 m. Na severní straně města zvedající se opevněná Akropole měla dvojité hradby. Hradby J. měly v základech cyklopské zdivo z velkých balvanů. Zevní líc byl šikmě sklonitý, 4 m vysoký, z polovice do země zapuštěný; na této podezdívce byla kolmá zeď 2 m silná a za ní násyp hliněný. Do města vedla jediná brána, a to z východu. Vnitřní rozloha města činila jen 2 ha. J. doby Jozuovy bylo vzdáleno 21/2 km od dnešního El Riha; vozová cesta vede ke zříceninám.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Jericho
place of fragrance, a fenced city in the midst of a vast grove of palm trees, in the plain of Jordan, over against the place where that river was crossed by the Israelites (Josh 3:16). Its site was near the 'Ain es-Sultan, Elisha's Fountain (2Kings 2:19-22), about 5 miles west of Jordan. It was the most important city in the Jordan valley (Num 22:1 ; 34:15), and the strongest fortress in all the land of Canaan. It was the key to Western Palestine.
This city was taken in a very remarkable manner by the Israelites (Josh 6:1etc.). God gave it into their hands. The city was "accursed" (Heb. herem, "devoted" to Jehovah), and accordingly [(Josh 6:17); comp. (Lev 27:28 ; 27:29; Deut 13:16 )] all the inhabitants and all the spoil of the city were to be destroyed, "only the silver, and the gold, and the vessels of brass and of iron" were reserved and "put into the treasury of the house of Jehovah" [(Josh 6:24); comp. (Num 31:22 ; 31:23; 31:50-54)]. Only Rahab "and her father's household, and all that she had," were preserved from destruction, according to the promise of the spies (Josh 2:14). In one of the Amarna tablets Adoni-zedec (q.v.) writes to the king of Egypt informing him that the 'Abiri (Hebrews) had prevailed, and had taken the fortress of Jericho, and were plundering "all the king's lands." It would seem that the Egyptian troops had before this been withdrawn from Palestine.
This city was given to the tribe of Benjamin (Josh 18:21), and it was inhabited in the time of the Judges (Judg 3:13; 2Sam 10:5 ). It is not again mentioned till the time of David (2Sam 10:5 ). "Children of Jericho" were among the captives who returned under Zerubbabel (Ezra 2:34; Neh 7:36 ). Hiel (q.v.) the Bethelite attempted to make it once more a fortified city (1Kings 16:34). Between the beginning and the end of his undertaking all his children were cut off.
In New Testament times Jericho stood some distance to the south-east of the ancient one, and near the opening of the valley of Achor. It was a rich and flourishing town, having a considerable trade, and celebrated for the palm trees which adorned the plain around. It was visited by our Lord on his last journey to Jerusalem. Here he gave sight to two blind men (Matt 20:29-34; Mark 10:46-52), and brought salvation to the house of Zacchaeus the publican (Luke 19:2-10).
The poor hamlet of er-Riha, the representative of modern Jericho, is situated some two miles farther to the east. It is in a ruinous condition, having been destroyed by the Turks in 1840. "The soil of the plain," about the middle of which the ancient city stood, "is unsurpassed in fertility; there is abundance of water for irrigation, and many of the old aqueducts are almost perfect; yet nearly the whole plain is waste and desolate...The climate of Jericho is exceedingly hot and unhealthy. This is accounted for by the depression of the plain, which is about 1,200 feet below the level of the sea."
There were three different Jerichos, on three different sites, the Jericho of Joshua, the Jericho of Herod, and the Jericho of the Crusades. Er-Riha, the modern Jericho, dates from the time of the Crusades. Dr. Bliss has found in a hollow scooped out for some purpose or other near the foot of the biggest mound above the Sultan's Spring specimens of Amorite or pre-Israelitish pottery precisely identical with what he had discovered on the site of ancient Lachish. He also traced in this place for a short distance a mud brick wall in situ, which he supposes to be the very wall that fell before the trumpets of Joshua. The wall is not far from the foot of the great precipice of Quarantania and its numerous caverns, and the spies of Joshua could easily have fled from the city and been speedily hidden in these fastnesses.
EBD - Easton's Bible Dictionary