Jeremjáš - statečný muž

Chceme-li pochopit Jeremjáše, musíme pochopit jeho lid, zvěst a problémy. Pro svou generaci má m noho důležitých zvěstí a zaníceně ji varuje před blížící se zkázou. Ve srovnání s Izajášem se však věnuje jen málo nadějím na budoucí obnovu. V jeho době, a to hlavně po Jóšijášově smrti, je soud nevyhnutelný. Ve snaze přimět svou generaci, aby se obrátila k Bohu, se Jeremjáš zaměřuje hlavně na tehdejší problémy. Jeremjáš, který po čtyřicet let národní existence Judska jako království přinášel lidem životně důležité zvěsti, hovoří o svých osobních zážitcích víc než kterýkoli jiný starozákonní prorok.

Čtyřicetiletá služba1

Přibližně v době, kdy Menaše oznámil narození korunního prince Jóšijáše, prošlo Jeremjášovo narození v Anatótu prakticky bez povšimnutí. Jeremjáš byl vychován ve vesnici pětačtyřicet kilometrů severovýchodně od hlavního města a proto byl dobře obeznámen s událostmi, které otřásaly Jeruzalémem.

Jóšijáš se stal králem v osmi letech, když byl Am ón zabit (640 př. Kr.). Během osmi let šestnáctiletému králi jasně záleželo na tom , aby poslouchal Boha. Po dalších čtyřech letech učinil Jóšijáš první pozitivní kroky k očistě národa od modlářství. V Jeruzalémě a dalších městech od Simeónu na jihu až k Neftalí na severu byly zničeny svatyně a oltáře pro cizí bohy. Jako ani ne dvacetiletý mladík vyslechl Jóšijáš ve svém kněžském domě četné rozhovory o náboženské zanícenosti nového krále.

V době této celonárodní reformace byl povolán kolem roku 627 př. Kr. do prorocké služby Jeremjáš. V 1. kapitole není zaznamenáno, kde v té době pobýval, ani jakým způsobem byl povolán. Na rozdíl od majestátní Izajášovy vize nebo důkladného a podrobného Ezechielova proroctví je povolání Jeremjáše výjimečné svou jednoduchostí. Přesto si byl Jeremjáš dobře vědom toho, že ho Bůh povolal, aby se stal prorokem. Toto povolání je potvrzeno ve dvou jednoduchých viděních. M andloňová větev označovala jistotu, s jakou bude prorocké slovo naplněno a kotel s vařící vodou znázorňoval povahu jeho zvěsti. Jeremjáš si uvědomil, že se setká se silnou opozicí, ale Bůh ho zároveň ujistil o tom , že mu dá sílu, aby dokázal případné útoky odrazit a o tom , že ho v případě nebezpečí zachrání.

296 Starý zákon mluví

VII.

Tabulka JEREMIÁŠOVA DOBA

650 — Jeremjášovo narození - přibližné datum

648 — Jóšijášovo narození

641 — nástup Am óna na davidovský trůn

640 — nástup Jóšijáše

632 — Jóšijáš začíná hledat Boha

628 — Jóšijáš zahajuje reformaci

627 — povolání Jeremjáše do prorocké služby

626 — nástup Nebopolasara na babylónský trůn

622 — v chrámě nalezena kniha zákona - slavení hodu beránka

612 — pád Ninive

610 — Cháran dobyt Babyloňany

609 — Jóšijáš zabit - tříměsíční Jóachazova vláda asyrsko-egyptská armáda upouští od obležení Cháranu a přechází do Karšemiše Jójakím nahrazuje v Judsku Jóachaze

605 — na začátku roku porážejí Egypťané z Karšemiše u Quramati Babyloňany Babylóňané v rozhodující bitvě porážejí Egypťany u Karšemiše první zajetí Judy - Jójakím přísahá věrnost Babylónu nástup Nebůkadnesara na babylónský trůn

601 — nerozhodná bitva Babylóňanů s Egypťany

598 — Jójakím umírá - obležení Jeruzaléma

597 — po tříměsíční vládě Jójakín zajat druhé zajetí - Sidkijáš králem

588 — 15. ledna začíná obležení Jeruzaléma nástup Chopry na egyptský trůn

586 — 19. července vstupují Babylóňané do Jeruzaléma 15. srpna spálen chrám Gedeljáš zabit - migrace do Egypta

19. Kapitola 297

0 prvních osmnácti letech (627-609) Jeremjášovy služby toho vyčteme z biblických záznamů jen málo. Prorok sám ani tehdejší historikové se nezmiňují o tom , zda se veřejně účastnil Jóšijášovy reformace, počínající rokem 628 a vrcholící hodem beránka v roce 622. Když byla v chrámě objevena kniha zákona, nevykládal ji králi Jeremjáš, ale prorokyně Chulda. Avšak už z jednoduchého výroku, že Jeremjáš truchlil nad Jóšijášovou smrtí v roce 609 (2Pa 35:25 ) a ze zájmu o náboženství, který sdíleli prorok i král, můžeme logicky usuzovat, že Jeremjáš Jóšijášovu reformaci aktivně podporoval.

 Je obtížné přesně určit, v kolika Jeremjášových proroctvích, zaznamenaných v jeho knize, se odráží Jóšijášova doba. Obžaloba Izraele z odpadlictví (Jr 2:6 ) se většinou datuje do prvních let jeho služby. I když do národního obrození se v té době ještě nazapojily lidové masy, je pravděpodobné, že za Jóšijáše se Jeremjáš setkal s minimální opozicí.

I když národní problémy, svázané se zásahy Asyřanů do vnitřní judské politiky, ustoupily do pozadí a Judsko se za Jóšijáše těšilo mimořádné nezávislosti, v Jeruzalémě pozorovali s napětím vývoj událostí v tigrido[1]eufratské oblasti. Optimismus spojený s Jóšijášovou reformací nepochybně zmírňoval strach, že se Babylóňané na východě dostanou k moci. Zprávu o pádu Ninive v roce 612 pravděpodobně v Judsku uvítali a chápali ji jako konec asyrských zásahů do judské politiky. Strach ze vzestupu asyrské moci však Jóšijáše přiměl k tom u, aby zastavil Egypťany u Mediga (609 př. Kr.) a zabránil jim v tom , aby pomohli Asyřanům, kteří ustupovali před postupující babylónskou armádou.

Náhlá Jóšijášova smrt znamenala kritický obrat v událostech pro Judu i osobně pro Jeremjáše. Zatímco prorok truchlil nad ztrátou zbožného krále, národ byl uvržen do víru mezinárodních konfliktů. Jóachaz vládl pouhé tři měsíce a upadl do rukou egyptského Néka. Néko potom na davidovský trůn v Jeruzalémě dosadil Jójakíma. Náhlý obrat v událostech způsobil nejen to, že se Jeremjáš najednou ocitl sám bez jakékoli politické podpory, ale navíc byl vydán napospas bezohledným úskokům odpadlických vůdců, kteří se těšili Jójakímově přízni.

Nejkritičtější roky 609-586 se nedají srovnávat s žádným jiným starozákonním obdobím . V politickém směru slunce nad judskou národní samostatností zapadalo a mezinárodní konflikty, které nakonec přivedly Jeruzalém do trosek, vrhaly na Judu smrtelné stíny. V náboženské oblasti se staré zločiny, které Jóšijáš vymítil, za Jóachaze vrátily. Po Jóšijášově pohřbu byly navráceny na stará místa kanaánské, egyptské a asyrské modly. Jeremjáš nebojácně a neúnavně varoval lid před blížící se katastrofou. Jeho vlastní lid ho však pronásledoval, protože sloužil odpadlickému národu, v jehož čele stálo bezbožné vedení. Ve srovnání s nepřetržitým utrpením a úzkostí, které Jeremjáš snášel, když sloužil mezi lidem, jehož národ se rozpadal, by pro Jeremjáše mučednická smrt rozhodně byla úlevou. Místo, aby lid naslouchal zvěsti, kterou jim prorok od Boha přinášel, lid proroka pronásledoval.

298 Starý zákon mluví

Judu stíhala krize za krizí, až byl téměř přiveden do záhuby, ale Jeremjášovým varováním nikdo nevěnoval pozornost. Rok 605 př. Kr. znamenal počátek babylónského zajetí některých jeruzalémských občanů, avšak Jójakím přísahal útočícím Babylóňanům věrnost. V egyptsko-babylónském zápase, který pokračoval ve zbývajících letech Jójakímovy vlády, se Jójakím dopustil osudové chyby:povstal proti Nebúkadnesarovi, čímž uspíšil krizi let 598-597. Nejenže Jójakímova vláda náhle skončila jeho smrtí, ale jeho syn Jójakín a přibližně deset tisíc předních jeruzalémských občanů bylo odvlečeno do exilu. Město si tak zanechalo pouze zdání národní existence, protože vláda byla v rukou nižších společenských vrstev, kterým velel loutkový král Sidkijáš.

Náboženský a politický zápas pokračoval dalších deset let a judské národní naděje se rozpadaly. Sidkijáše sice občas zaujala Jeremjášova rada, ale většinou ustupoval nátlaku proegyptské strany v Jeruzalémě, která prosazovala povstání proti Nebúkadnesarovi. Jeremjáš tak trpěl spolu s lidem při posledním obležení Jeruzaléma. Na vlastní oči věrný prorok viděl, jak se naplňují proroctví, tolikrát vyřčená proroky před ním. Po čtyřiceti letech trpělivého varování byl Jeremjáš svědkem krutého výsledku: z Jeruzaléma zbyly jen doutnající rozvaliny a chrám byl srovnán se zemí.

Jeremjáš se střetl se silnější opozicí a četnějšími nepřáteli než kterýkoli jiný starozákonní prorok. Všimněme si, jak trpěl za zvěsti, které prorokoval. Když na veřejném shromáždění kněží a starších v Hinóm ově údolí rozbil hliněnou nádobu, byl na chrámovém nádvoří zatčen. Kněz Pašchúr ho dal zbít a vsadit do klády (19-20). U jiné příležitosti prohlásil na chrámovém nádvoří, že svatyně bude zničena. Kněží a proroci proti němu hromadně povstali a dožadovali se jeho popravy. Achíkam a další princové se sice postavili na jeho obranu a zachránili mu život, ale Jójakím místo toho prolil krev Urijášovu, jiného proroka, zvěstujícího stejné proroctví (Jr 26:1 n).

V osobě Chananjáše se Jeremjáš střetává s falešným prorokem (28). Jeremjáš veřejně nosí dřevěné jho a tak znázorňuje babylónské zajetí. Chananjáš je z něho strhne, rozbije a zvěst popře. Jeremjáš na krátkou dobu odchází do ústraní a potom se znovu objevuje na scéně coby Hospodinův mluvčí. V souhlase s jeho předpovědí Chananjáš do konce roku umírá.

V Jeruzalémě i mezi zajatci v Babylóně působili další proroci, kteří se stavěli proti Jeremjášovi a jeho proroctvím (29). Byli to mezi jinými Achab a Sidkijáš, podněcující vyhnance k tom u, aby jednali proti Jeremjášově radě a neusazovali a nepřipravovali se na sedmdesát let v zajetí. Jeden ze zajatců, Šemajáš, dokonce píše do Jeruzaléma Sefanjášovi a dalším kněžím, aby Jeremjáše obžalovali a uvěznili. V jiných pasážích se odráží opozice různých dalších nejmenovaných proroků.

Proti Jeremjášovi se dokonce postavili i lidé z jeho rodného města. Odráží se to ve stručných zmínkách v Jr 11:21 -23. Občané Anatótu Jeremjášovi hrozili, že ho zabijí, nepřestane-li prorokovat Hospodinovým jménem. 19. Kapitola 299 V neposlední řadě byli mezi jeho nepřáteli i předáci z lidu. Z Jeremjášových zážitků je všeobecně známo střetnutí s Jójakímem. Jednoho dne poslal Jeremjáš do