Asýrie (2000 př. Kr.)
Odkazy
Mapa
Informace ze slovníku
[Asyrie] se původně rozprostírala mezi Babylonií a vysočinami Iránskou a Arménskou [mezi 35° a 37° sev. šířky]. Byla to z větší části pahorkatina, bohatá na ložiska vápna a hlíny, výborné stavební hmoty, a na naleziště mramoru, alabastru, stříbra, mědi, olova a železa. Četné řeky, z nichž nejvýznamnější byly Tigris a Eufrat, zavlažovaly tento kraj. Obě řeky daly krajině řecké jméno Mesopotamie [meziříčí]. Zkratkem lze pověděti, že Tigris je řekou assyrskou, Eufrat pak babylonskou. Nejstarší hlavní město bylo zde Assur [Aššur], po němž byla pojmenována celá země. Později bylo hlavním městem Ninive. Obýval je národ, složený z původního obyvatelstva churrijského, z vrstvy sumerské a z různých kmenů semitských. Podle bibl. podání přišel sem ze sev. Babylonie [Gn 10,11 ]. Ale byly zde už bohaté vlivy starší předsemitské kultury, na něž ukazuje samo jméno Ninive. Jisto je též, že později, kolem r. 2900 př. Kr.,v Assuru byla kolonie Sumerů původu nesemitského. Jazyk Assyřanů je příbuzný akkadštině, písmo bylo klínové. Spisovateli knih Mojžíšových byla tato země známa jako země Assyrská [Gn 2,14 ; Gn 25,18 ; Nu 24,24 ]. Assyrové byli bojovným a výbojným národem. Kolonisovali nejen nejbližší kraje, ale i vých. Malou Asii. Přibližně v letech 1950-1850 př. Kr. byla A. pod babylonskou nadvládou, ale kolem r. 1850 se opět osamostatnila a v dalších stoletích v zápase s Hetity, Egypťany a Churrijci upevnila své postavení. Za vlády Tiglatfalazara I [kolem r. 1100] rozšířila A. své panství směrem na západ, kde ovládala nejdůležitější obchodní cesty záp. Asie. Pak nastal úpadek říše, hlavně pod nájezdy aramejských nomádů. Byla to příznivá doba pro upevnění království izraelského za Davida a Šalomouna. Teprve kolem r. 900 Assyrie znovu stoupala ke své bývalé moci, zvl. za Assurnasirpala, který si podmanil Feničany [884-869]. První král, který se dostal do styku s Izraelci, byl Salmanazar III [859-824], který u Karkaru r. 854 porazil koalici králů, damašského Benadada a izraelského Achaba. Jehu, král izraelský, byl r. 842 donucen k poplatkům Assyrii. Izrael měl na čas pokoj, protože kolem r. 800 assyrská královna Sammuramat [Semiramis] držela v šachu syrskou říši, takže Joas mohl dokonce svrhnouti syrské jho.
Sargon II., vítěz nad Samařím. Reliéf z královského paláce v Chorsabadu.
Tiglatfalazar IV., biblický Ful [745-727 př. Kr.], zmocnil se Sýrie a z Arpádu [nedaleko pozdější Antiochie] poslal výpravu proti Manahemovi, králi izraelskému. Donutil jej k poplatku 10.000 centnéřů stříbra [2Kr 15,19 ]. Izrael měl na čas pokoj až do r. 733, kdy se Pekach, král izraelský, spojil s Rezinem, králem damašským, proti Achasovi, králi judskému. Proti radě Izaiášově Achas zavolal na pomoc Tiglatfalazara, uplativ jej mnohými dary [2Kr 16,7 - 2Kr 16,8 ]. Tiglatfalazar oba krále porazil, damašského Rezina zabil a syrské obyvatelstvo uvedl do zajetí v Kir u Kaspického moře [2Kr 16,9 ]. Stejně pokořil obyvatele některých měst izraelských a převedl je do Assyrie kolem r. 733 př. Kr. [2Kr 15,29 ; 1Pa 5,26 ]. Současně dobyl některých filištínských měst. Biblická zpráva však dodává, že Tiglatfalazar Achasa »více sužoval, nežli mu pomáhal« [2Pa 28,18 - 2Pa 28,21 ].
Jeho nástupcem byl Salmanazar V. [727-722 př. Kr.]. Za něho izraelský král Ozee přestal platit poplatky, spoléhaje na egyptskou pomoc. Salmanazar oblehl Samaří [2Kr 18,9 ], ale během obléhání zemřel. Jeho nástupcem se stal Sargon [722-705], který dokončil dobývání Samaří, vyvrátiv tak r. 722 říši izraelskou. Většina obyvatelstva se dostala do zajetí assyrského. Nástupce Sargonův Senacherib [705-681 př. Kr.] obléhal za Ezechiáše Jerusalem, ale musel se s nepořízenou vrátit [2Kr 19,35 - 2Kr 19,37 ] a byl pak od svých synů zavražděn. Po něm následoval Assarhaddon [681-668 př. Kr.]. Ale už se ukazovaly známky úpadku assyrské říše. Vítězný vpád Skythů, barbarů z jižního Ruska, uspíšil zánik kdysi mocné říše assyrské. Král babylonský Nabopolasar a král médský Kyaxares dobyli Ninive, poslední král assyrský zemřel v plamenech města; r. 612 př. Kr. Assyrii zabrali Médové [Sof 2,13 - Sof 2,15 ; Na 3,18 - Na 3,19 ] po vítězství u Karchemiše r. 605. *Assyrsko-babylonské náboženství!
Assyrský král Assurbanipal obětuje Ištaře čtyři zabité lvy.
Zdroj: Biblický slovník (Adolf Novotný - 1956)
Assyria
the name derived from the city Asshur on the Tigris, the original capital of the country, was originally a colony from Babylonia, and was ruled by viceroys from that kingdom. It was a mountainous region lying to the north of Babylonia, extending along the Tigris as far as to the high mountain range of Armenia, the Gordiaean or Carduchian mountains. It was founded in B.C. 1700 under Bel-kap-kapu, and became an independent and a conquering power, and shook off the yoke of its Babylonian masters. It subdued the whole of Northern Asia. The Assyrians were Semites (Gen 10:22 ), but in process of time non-Semite tribes mingled with the inhabitants. They were a military people, the "Romans of the East."
Of the early history of the kingdom of Assyria little is positively known. In B.C. 1120 Tiglath-pileser I., the greatest of the Assyrian kings, "crossed the Euphrates, defeated the kings of the Hittites, captured the city of Carchemish, and advanced as far as the shores of the Mediterranean." He may be regarded as the founder of the first Assyrian empire. After this the Assyrians gradually extended their power, subjugating the states of Northern Syria. In the reign of Ahab, king of Israel, Shalmaneser II. marched an army against the Syrian states, whose allied army he encountered and vanquished at Karkar. This led to Ahab's casting off the yoke of Damascus and allying himself with Judah. Some years after this the Assyrian king marched an army against Hazael, king of Damascus. He besieged and took that city. He also brought under tribute Jehu, and the cities of Tyre and Sidon.
About a hundred years after this (B.C. 745) the crown was seized by a military adventurer called Pul, who assumed the name of Tiglath-pileser III. He directed his armies into Syria, which had by this time regained its independence, and took (B.C. 740) Arpad, near Aleppo, after a siege of three years, and reduced Hamath. Azariah (Uzziah) was an ally of the king of Hamath, and thus was compelled by Tiglath-pileser to do him homage and pay a yearly tribute.
In B.C. 738, in the reign of Menahem, king of Israel, Pul invaded Israel, and imposed on it a heavy tribute (2Kings 15:19). Ahaz, the king of Judah, when engaged in a war against Israel and Syria, appealed for help to this Assyrian king by means of a present of gold and silver (2Kings 16:8); who accordingly "marched against Damascus, defeated and put Rezin to death, and besieged the city itself." Leaving a portion of his army to continue the siege, "he advanced through the province east of Jordan, spreading fire and sword," and became master of Philistia, and took Samaria and Damascus. He died B.C. 727, and was succeeded by Shalmanezer IV., who ruled till B.C. 722. He also invaded Syria (2Kings 17:5), but was deposed in favour of Sargon (q.v.) the Tartan, or commander-in-chief of the army, who took Samaria (q.v.) after a siege of three years, and so put an end to the kingdom of Israel, carrying the people away into captivity, B.C. 722 (2Kings 17:1; 17:24; 18:7; 18:9). He also overran the land of Judah, and took the city of Jerusalem (Isa 10:6; 10:12; 10:22; 10:24; 10:34). Mention is next made of Sennacherib (B.C. 705), the son and successor of Sargon (2Kings 18:13; 19:37; Isa 7:17; 7:18); and then of Esar-haddon, his son and successor, who took Manasseh, king of Judah, captive, and kept him for some time a prisoner at Babylon, which he alone of all the Assyrian kings made the seat of his government (2Kings 19:37; Isa 37:38).
Assur-bani-pal, the son of Esarhaddon, became king, and in (Ezra 4:10) is referred to as Asnapper. From an early period Assyria had entered on a conquering career, and having absorbed Babylon, the kingdoms of Hamath, Damascus, and Samaria, it conquered Phoenicia, and made Judea feudatory, and subjected Philistia and Idumea. At length, however, its power declined. In B.C. 727 the Babylonians threw off the rule of the Assyrians, under the leadership of the powerful Chaldean prince Merodach-baladan (2Kings 20:12), who, after twelve years, was subdued by Sargon, who now reunited the kingdom, and ruled over a vast empire. but on his death the smouldering flames of rebellion again burst forth, and the Babylonians and Medes successfully asserted their independence (B.C. 625), and Assyria fell according to the prophecies of Isaiah (Isa 10:5-19), Nahum (Nah 3:19 ), and Zephaniah (Zeph 3:13), and the many separate kingdoms of which it was composed ceased to recognize the "great king" (2Kings 18:19; Isa 36:4). Ezekiel (Ezek 31:1 etc.) attests (about B.C. 586) how completely Assyria was overthrown. It ceases to be a nation. (See NINEVEH; BABYLON)
EBD - Easton's Bible Dictionary