Sde Boker (hebrejsky: שְׂדֵה בּוֹקֵר, doslova Pastvinové pole) je kibuc v Negevské poušti na jihu Izraele. Nejvíce je známý jako místo odpočinku prvního izraelského premiéra, Davida Ben-Guriona, a spadá pod správu regionální rady Ramat HaNegev. V roce 2019 měl populaci 479 obyvatel. V raně islámském období, od konce 7. století do počátku 9. století, zde existovala velká zemědělská farma nebo malá vesnice. [2] Zde se nacházejí pozůstatky desítek staveb, včetně mešity, u které byly nalezeny stovky arabských nápisů. [2] Moderní kibuc byl založen 15. května 1952 bývalými vojáky, včetně Jehošuy Cohena, který v roce 1948 zavraždil vyslance OSN Folke Bernadotta a Andrého Sérota. V roce 1953 premiér David Ben-Gurion rezignoval na svou funkci a přestěhoval se do kibucu. Ačkoli se v roce 1955 vrátil do politiky, pokračoval v životě v kibucu až do své smrti v roce 1973, kdy byl pohřben nedaleko v Midrešet Ben-Gurion po boku své manželky Pauly Ben-Gurion. Ben-Gurion se přestěhoval do kibucu inspirován svou vizí kultivace Negevské pouště a budování jejích okolních měst, jako jsou Jerucham a Dimona. Věřil, že Negev se nakonec stane domovem mnoha Židů, kteří se přestěhují do Izraele, a cítil, že Sde Boker je průkopníkem a příkladem toho, co by mělo následovat. Jeho dům byl později přeměněn na muzeum. Ve svých oficiálních spisech Ben-Gurion často přemítal o svých snahách o oživení Negevu: Poušť nám poskytuje nejlepší příležitost začít znovu. To je zásadní prvek naší renesance v Izraeli. Neboť je to v ovládnutí přírody, kde se člověk učí ovládat sám sebe. V tomto smyslu, více praktickém než mystickém, definuji naše vykoupení na této zemi. Izrael musí pokračovat v kultivaci své národnosti a zastupovat židovský národ, aniž by se vzdal své slavné minulosti. Musí si to zasloužit—což není malý úkol—právo, které lze získat pouze v poušti. Když jsem se dnes podíval z okna a viděl před sebou stát strom, probudil ve mně pohled větší pocit krásy a osobního uspokojení než všechny lesy, které jsem prošel ve Švýcarsku a Skandinávii. Neboť každý strom jsme na tomto místě zasadili a zalévali vodou, kterou jsme poskytli za cenu mnoha úsilí. Proč matka miluje své děti tak? Protože jsou jejím výtvorem. Proč Žid cítí sounáležitost s Izraelem? Protože zde musí být ještě vše dokončeno. Záleží pouze na něm, aby se podílel na tomto privilegovaném aktu tvorby. Stromy v Sde Boker na mě mluví jinak než stromy zasazené jinde. Nejen proto, že jsem se podílel na jejich sázení a údržbě, ale také proto, že jsou darem člověka přírodě a darem Židů pro kompost jejich kultury. Wikipedia