Méšova stela, známá také jako Moabská stela, je stela datovaná kolem roku 840 př. n. št., obsahující významný kanaánský nápis ve jménu krále Méši z Moábu (království nacházejícího se v dnešním Jordánsku). Méša vypráví, jak byl Chemóš, bůh Moábu, rozhněván na svůj lid a dovolil, aby byli podrobeni Izraelskému království, ale nakonec se Chemóš vrátil a pomohl Méšovi svrhnout izraelské jho a obnovit území Moábu. Méša také popisuje své mnohé stavební projekty. Je napsána variantou fénického písma, úzce příbuznou paleohebrejskému písmu.

Kámen byl objeven neporušený Frederickem Augustem Kleinem, anglikánským misionářem, na místě starověkého Díbónu (nyní Dhiban, Jordánsko) v srpnu 1868. „Otisk“ (papier-mâché otisk) byl získán místním Arabem jménem Charles Simon Clermont-Ganneau, archeologem působícím na francouzském konzulátu v Jeruzalémě. Následující rok byla stela rozbita na několik fragmentů kmenem Bani Hamida, což bylo vnímáno jako akt vzdoru proti osmanským úřadům, které na Beduíny tlačily, aby stelu odevzdali Německu. Clermont-Ganneau později dokázal získat fragmenty a složit je díky otisku, který byl pořízen před zničením stély.

Méšova stela, první významný epigrafický kanaánský nápis nalezený v oblasti Palestiny, nejdelší nápis z doby železné nalezený v této oblasti, představuje hlavní důkaz pro moábský jazyk a je „základním kamenem semitské epigrafiky“ a historie. Stela, jejíž příběh se s některými rozdíly paralelně objevuje v biblické Knize královské [2Kr 3:4 -28], poskytuje neocenitelné informace o moábském jazyce a politickém vztahu mezi Moábem a Izraelem v jednom okamžiku 9. století př. n. št. Je to nejrozsáhlejší nápis, který kdy byl objeven a který se zmiňuje o izraelském království („Dům Omriho“); obsahuje nejstarší jistý mimobiblický odkaz na izraelského boha Jahveho. Je to také jeden ze čtyř známých současných nápisů obsahujících jméno Izrael, dalšími jsou Merneptahova stela, Tel Dan stela a jeden z Kurkhských monolitů. Její pravost byla v průběhu let zpochybňována a někteří biblickí minimalisté naznačují, že text nebyl historický, ale biblická alegorie. Samotná stela je dnes považována za pravou a historickou většinou biblických archeologů.

Stela je od roku 1873 součástí sbírky Louvru v Paříži, Francie. Jordánsko od roku 2014 požaduje její návrat na místo původu.