Méšova stela, známá také jako Moabská stela, je stela datovaná kolem roku 840 př. n. št., která obsahuje významný kanaánský nápis ve jménu krále Méši z Moabu (království nacházejícího se v dnešním Jordánsku). Méša vypráví, jak byl Chemóš, bůh Moabu, rozzloben na svůj lid a dovolil, aby byli podrobeni království Izraele, ale nakonec se Chemóš vrátil a pomohl Méšovi svrhnout jho Izraele a obnovit území Moabu. Méša také popisuje své četné stavební projekty. Je napsána ve variantě fénického písma, úzce souvisejícího s paleohebrejským písmem. 

Kámen byl objeven neporušený Frederickem Augustusem Kleinem, anglikánským misionářem, na místě starověkého Dibonu (nyní Dhiban, Jordánsko) v srpnu 1868. "Otisk" (papier-mâché dojem) byl získán místním Arabem jménem Charles Simon Clermont-Ganneau, archeologem působícím na francouzském konzulátu v Jeruzalémě. Následující rok byla stela rozbita na několik fragmentů kmenem Bani Hamida, což bylo vnímáno jako akt vzdoru proti osmanským úřadům, které tlačily na Beduíny, aby stelu předali Německu. Clermont-Ganneau později dokázal získat fragmenty a složit je díky dojmu vytvořenému před zničením stely. 

Méšova stela, první významný epigrafický kanaánský nápis nalezený v oblasti Palestiny, nejdelší nápis z doby železné, jaký byl kdy v této oblasti nalezen, představuje hlavní důkaz pro moabský jazyk a je "základním kamenem semitské epigrafiky" a historie. Stela, jejíž příběh se paralelně, s některými rozdíly, objevuje v epizodě v Bibli v Knize králov [2Kr 3:4 -28], poskytuje neocenitelné informace o moabském jazyce a politickém vztahu mezi Moabem a Izraelem v jednom okamžiku 9. století př. n. št. Je to nejrozsáhlejší nápis, který kdy byl nalezen a který se zmiňuje o království Izraele ("Dům Omriho"); obsahuje nejstarší jistý mimobiblický odkaz na izraelského boha Jahveho. Je také jedním ze čtyř známých současných nápisů obsahujících jméno Izrael, dalšími jsou Merneptahova stela, Tel Dánská stela a jeden z Kurkhských monolitů. Její autenticita byla v průběhu let zpochybňována a někteří biblickí minimalisté naznačují, že text nebyl historický, ale biblická alegorie. Samotná stela je dnes považována za pravou a historickou drtivou většinou biblických archeologů.

Stela je součástí sbírky Louvru v Paříži, Francie, od roku 1873. Jordánsko požaduje její návrat na místo původu od roku 2014.

Wikipedija